Luke Aikins může být právem nazýván prvním skutečným skydiverem. Dne 30. července 2016 uskutečnil první neregulovaný skok bez padáku v historii z výšky téměř 8 kilometrů, ve volném pádu.
Na kontě má Aikins 18 000 seskoků a kaskadérskou školu v Los Angeles (Luke byl jedním z choreografů kaskadérských triků pro “Iron Mana 3”). V jeho rodině už po tři generace působí parašutisté. Je spravedlivé poznamenat, že Luke tento nápad původně odmítl, když mu bylo navrženo uskutečnit seskok bez padáku. Ale po dvou týdnech bez spánku souhlasil.
Video skoku
Jak probíhala příprava na skok bez padáku
Příprava na skok trvala více než dva roky a toto dosažení lze považovat za vrchol kariéry profesionála - skok byl proveden bezchybně a dokázal nemožné.
Nebyl možný kontrolovaný nácvik každého aspektu triku – vítr, tlak, reakce sítě na dopad těla a mnoho dalších nepředvídatelných faktorů. Sebemenší odklon od plánu nebylo možné předběžně vypočítat nebo předcházet.
Ve videu natočeném z kokpitu letadla Luke poznamenává: „Velké množství pozornosti je věnováno budoucímu filmování seskoku a produkci, fyzické přípravě a tréninkům. To vše mi dodává důvěru, ale negarantuje mi, že to přežiju. V první řadě je potřeba nepřetržitá a nekonečná praxe. Pokud minout cíl, na tom už nebude záležet, v jaké skvělé fyzické formě jsem nebo jak dobře pracoval filmový štáb. Důležitý je jen cíl.“
Luke musel bojovat s větrem. Měl se neustále otáčet ve vzduchu přibližně 60 metrů během pádu, přičemž dosáhl rychlosti zhruba 50 m/s (během skoku byla rychlost nakonec ještě vyšší – 70 m/s). Doslova sekundu před přistáním se musel otočit na záda. Tréninky správného pádu probíhaly v aerodynamickém tunelu.
Trénink v aerodynamickém tunelu.
Luke Aikins si pochvaluje tým kaskadérů, se kterými sdílel tuto cestu – „Během posledních pěti dnů přípravy jsme byli doslova jako rodina.“
Během tréninkových seskoků se Luke musel držet přesně nad plochou země o rozměrech 9x9 metrů. Pokud skydiver změní úhel pádu a odkloní se od trajektorie, signalizační světla změní barvu a speciální optické senzory zaznamenají tyto odchylky.
Síť a čtyři jeřáby ve výšce dvacetipatrové budovy.
Signalizační systém pro zacílení během letu.
Samozřejmě, tréninky v aerodynamickém tunelu za ideálních podmínek umožňují snadno zůstat nad cílem – žádný vítr ze všech stran ani tlakové rozdíly. V terénu to však bylo mnohem těžší, takže Luke musel provést nejméně šest tréninkových seskoků denně nad improvizovaným cílem.
Nácvik otoček pro skok bez padáku.
Seskoky před skutečně extrémním skydivingem byly prováděny s využitím padáku, takže ten nejdůležitější okamžik nemohl být nacvičen až do osudného 30. července.
Jak vypadaly tréninkové dny Luka Aikinse
Skydiver odmítl mít záložní padák, protože by váha další výbavy vytvořila větší zátěž na síť a mohl by si zranit záda. Jeho přilba byla vybavena kamerou a GPS trackerem, který pravidelně odesílal signály při dosažení předem určených bodů na trase.
Ve volném pádu
Schéma skoku Luka Aikinse.
První 3 kilometry volného pádu Luke potřeboval asistenty – tři parašutisté zachytávali jeho použité kyslíkové lahve, z nichž jeden byl kameramanem a druhý vypouštěl speciální signální dým, aby diváci mohli sledovat sestup ze země. Ve výšce 1500 metrů asistenti otevřeli své padáky a nechali Aikinse samotného. Volný pád trval něco málo přes dvě minuty.
Historický trik proběhl dokonale, přistání bylo téměř ve středu cíle. A už za několik minut po přistání objímal Luke svou ženu a synka.
Tento skok je kvintesencí inženýrského myšlení, posedlosti, inspirace a odhodlání. 18 měsíců příprav a koordinované práce stovek profesionálů přineslo dechberoucí výsledek – tato událost se stala jedním z nejvíce inspirujících momentů v historii extrémního sportu. Prvními slovy Luka Aikise po přistání byla - “Prakticky jsem levitoval! To je neuvěřitelné! Skutečně se to stalo!”
Měkké přistání.
Existuje naděje, že v blízké budoucnosti budou takové skoky dostupné každému parašutistovi.
