Každý rok je sbírka zimních sportů obohacena o nové disciplíny. Některé zůstávají doménou nadšenců, jiné získávají mezinárodní uznání a někdy se dokonce zařazují do programu zimních olympijských her.
Před takovými deseti až patnácti lety ne každý znal názvy jako curling, skeleton, short track, halfpipe nebo slopestyle, a dnes už jde o olympijské disciplíny. Existují ale i novější zimní extrémní sporty!
Drytooling (suché lezení)
Cepíny, mačky a sněžná obuv se objevily současně s alpinismem. Avšak „suché nářadí“ neboli drytooling je poměrně nový sport. Tento druh sportu bývá žertem označován jako „nejnemotornější forma lezení“. Suché lezení je skvělou alternativou pro sportovce, kteří nejsou nadšeni z ledu a chtějí trénovat v kontrolovanějším prostředí.
Jedná se o druh alpinismu, při kterém lezci překonávají téměř svislé úseky s pomocí speciálních nástrojů pro lezení na ledě – cepínů v rukou a maček na nohou. Existují speciální techniky drytoolingu, které se významně liší od jakéhokoli druhu běžného lezení. Několik důležitých technických aspektů je popsáno v článku Three Drytooling Tips.
Sportovci většinou používají drytooling na holých skalách během mimosezónního období a stále častěji i na místech zasažených globálním oteplováním. Vhodné lokality pro drytooling jsou jeskyně a svislé skalní stěny, které nejsou vhodné pro klasické lezení. Trasy jsou zpravidla kombinací přirozených a uměle vytvořených otvorů, úchytů a zářezů od alpinistů pro úchyty nástrojů.
Kvůli tomu však často vznikají spory s přívrženci klasického alpinismu. Drytoolingoví nadšenci totiž ničí obvyklé schůdky a úchyty na prošlapaných trasách, což vyvolává hněv tradicionalistů. Také poničené, poškrábané skalní stěny vypadají smutně i pro člověka, který se lezení nikdy nevěnoval.
drytooling-na-skalodrome
Tato disciplína vyžaduje technické dovednosti i fyzicky výbornou kondici. Většina pohybů je nepřirozených, nemotorných a klade důraz na neobvyklá řešení.
Firmy jako Petzl, Black Diamond a ruská společnost Krukonogi již vyrábějí speciální vybavení pro drytooling.
vybavení pro drytooling
Fanoušci drytoolingu dnes již mají své trasy různé obtížnosti, od jednoduchých až po technicky extrémně náročné (od M1 do M15), zahrnující svislé i převislé úseky a „mixy“ (kombinace skalních a ledových oblastí). Mnoho tras se nachází na Krymu, na Kavkaze, v Českých Tatrách, v norských horách a v Kanadě.
Pro drytooling se vybavují i lezecké stěny, ať už kamenné, nebo dřevěné. Mimochodem, téměř všichni začínající lezci absolvují své první pokusy na lezeckých stěnách, jak říkají ve svém slangu, „na překližce“.
Etiku a estetiku ekologického drytoolingu popisuje článek Rules for Dry Tooling .
Naturbahn
Sáňkování na přírodních drahách, známé pod německým názvem Naturbahn (doslovně „přírodní dráha“), není příliš rozšířené, i když v amatérském provedení jej okusil snad každý. Princip je prostý – jde o sjíždění svahů na saních, podobně jako když děti sjíždějí kopce v parcích.
Zajímavé je, že při přípravě tras pro mezinárodní soutěže je pravidlo „přirozenosti“ přísně dodržováno: je zakázáno uměle měnit reliéf dráhy (například její zvyšování), používat umělý sníh nebo přidávat chemické látky, které by prodloužily trvanlivost sněhu.
Pravidla regulují délku trasy (obvykle mezi 0,8 a 1,2 kilometru), počet zatáček, jejich poloměr, průměrné a maximální stoupání dráhy (13 a 25 stupňů). Jde o skutečně adrenalinový zimní sport.
Tento sport se v Evropě rozvíjí již poměrně dlouho; první mistrovství Evropy se pořádají od roku 1970. Byly pokusy jej přidat do programu olympijských her, ale disciplině se zatím nepodařilo získat podporu Mezinárodní sáňkařské federace, protože za hranicemi Evropy není tolik populární.
Závody se konají ve třech kategoriích – jednotlivci a dvojice u mužů a jednotlivci u žen. Vynikající podmínky pro tréninky a pořádání turnajů byly vytvořeny v alpských předhůřích Rakouska a Itálie, dobré tratě se nacházejí v Německu, Švýcarsku, Polsku. Nedávno byla otevřena trať odpovídající všem požadavkům i v Rusku. První etapa Světového poháru v naturbanu 2019 se plánuje uskutečnit v Moskvě.Skwal (skwal)
Na první pohled to vypadá jako obyčejné snowboardování. V podstatě, když se tento typ sjezdového lyžování objevil, i sportovní úředníci si to mysleli, a skwalisté tak soutěžili na závodech snowboardistů. Ti však opakovaně vítězili, což vedlo k tomu, že byl skwal vyčleněn jako samostatná disciplína.
Deska skwal
Zajímavou epizodou je vznik nového sportovního náčiní, samotného skwalu. Známý francouzský sjezdař Patrick Balmain dokonale zvládl jak techniku klasického sjezdu, tak i dovednosti snowboardingu. Protože nevěděl, který typ si vybrat, aby se nemusel trápit a rozptylovat, jednoduše vytvořil novou desku, která obojí kombinovala.
Skwalová deska je zvláštní hybrid horské lyže a snowboardu, kombinující vlastnosti obou, ale uprostřed zúžený a směrem k okrajům rozšířený. Od snowboardu se liší i polohou sportovce – ten stojí čelem ke sjezdovce, což umožňuje provádět hluboké oblouky a prudké zatáčky do obou směrů. Technika sjezdu na tomto zařízení je tvrdší a vyžaduje speciální přípravu sportovce.
skwal
Tato disciplína je mladá, ale získává stále více nadšenců. Její popularita roste i v Rusku. Sportovní firmy nabízejí potřebné vybavení od nejlepších evropských výrobců. Aktivně funguje forum ruských skwalerů, kde si vyměňují dojmy o novém vybavení, objevených sjezdovkách, dávají si rady a sdílejí fotografie.
Snowscoot (Snowscoot)
Co mají dělat milovníci horských kol v zimě, když je všude sníh? Žádný problém – od toho je tu snowscoot neboli bikeboard. Jde o hybrid snowboardu a běžného koloběžky na kolech.
snowscoot
Konstrukce snowscootu: dvě široké lyže-desky se zahnutými předními a zadními konci. Na jedné, která je delší, je upevněný rám a vázání pro obuv bikeboardisty. Druhá deska, kratší, je spojena s řídítky ve stylu jízdního kola a slouží k řízení směru sjezdu nebo k brzdění. Sportovec řídí tento „sněžný skútr“ ve stoje, s mírně pokrčenými koleny.
Extrémní snowscooting
Snowscoot byl vytvořen ve Francii v roce 1991 Franckem Petoudem na soutěži Concours Lépine. Petoud také tehdy patentoval toto zařízení.
Zkouška nového zařízení, roky 1991–96
Sériová výroba byla zahájena v roce 1996 ve spolupráci s francouzskou společností Sunn, která vyrábí horská kola.
Už v roce 1998 se sjezdové tratě různých 10 zemí zaplnily snowscooty a konala se první mezinárodní soutěž, včetně mistrovství světa ve snowscootu. V mnoha zemích vznikly národní asociace tohoto zimního extrému.
snowscooting-winter
Technika překonávání svahů na tomto zařízení je výrazně složitější než na snowboardu a přechod na něj je vhodný až po získání určité zkušenosti s horským lyžováním. Rychlost je obrovská a reakce snowscootu na nerovnosti, výmoly či rampy bývá nepředvídatelná. Nezřídka se stane, že se během letu sportovec a jeho zařízení „odpojí“ a přistanou odděleně.
Podle mnoha milovníků zasněžených sjezdů je snowscoot snad nejextrémnější z všech typů „downhillu“, avšak vykazuje vysoký podíl úrazů.
Blízkým co do ducha i zařízení lze považovat ski biking (ski biking). Pro rychlé sjezdy se používá „lyžařské kolo“, které má několik anglických názvů: Snow Bike, Skibob, Skike nebo Skicycle. Jízda na něm je snazší, než se zdá, a je dostatečně stabilní i při vysokých rychlostech. Takové kolo si lze vyrobit i v dílně.
Snowbike
Snow-kayaking
Zastánci jízdy na kajaku přes peřeje či na řekách nezůstali bez zimní zábavy.
Snow-kayaking nebo boating (Snow Kayaking) je sjezd ze zasněžených svahů na speciálních kajacích. V rukou má sportovec, sedící v kajaku, zcela běžné pádlo, kterým ovládá směr během rychlého pohybu dolů.
Videozáznamy těchto sjezdů fascinují rychlostmi i dovednostmi sportovců, kteří nejenže sebevědomě zdolávají strmé svahy, útesy a rampy, ale dokonce dokáží provádět i řadu akrobatických triků.
Snow-kayaking je doménou nadšenců, kteří jsou tomuto extrémnímu sportu fanaticky oddaní, ale kdo ví, možná i tuto disciplínu čeká profesionální budoucnost. Oficiálně se stal sportem až v roce 2002 a první světový šampionát se konal v roce 2007 v Rakousku.
Samostatně se hodí zmínit skijöring, tomuto úžasnému zimnímu extrému bude věnován samostatný článek.
